2018 –> 2019

Už jen pár dnů a čeká nás kýžené rozhodnutí co si zase nakážeme za předsevzetí o kterých dopředu víme, že je nedodržíme. A nebo ne?

Je to přece tak jednoduché. Není potřeba čekat na přelom roku, radovat se, že jsme opět o rok starší, slavit, protože se to od nás očekává nebo prostě žít život tak, abychom si museli dávat předsevzetí, protože víme, že něco co děláme, není úplně tak jak bychom chtěli.

Právě v Rakousku jsem o tom, jak žiju, co chci a kam směřuju, hodně přemýšlela, protože jsem neměla v hlavě jen práci, tak jako v průběhu celého roku. Uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že všichni, které mám ráda jsou zdraví a že ne každý tohle štěstí má. A o zbytku věcí si rozhoduju sama. S kým půjdu v daný čas určitou cestu, kdy danou cestu opustím a kdy naopak půjdu dál. Mám na výběr vždy a všude a vůbec se nechci ohlížet na někoho nebo na něco, co mě donutí dělat to, co nepřichází z mého přesvědčení a co by mohlo způsobit, že se za určitý čas probudím a zjistím, že nežiju svůj život.

Rozhodně vás nechci přesvědčovat o něčem, ale spíš chci poukázat na to, že když už jsou ty svátky klidu a míru, zastavte se a odpovězte si na pár otázek.

  1. Jsem opravdu tam kde chci být?
  2. Jsem opravdu s tím, s kým chci být?
  3. Žiju svůj život tak jak doopravdy chci?
  4. Kde se vidím za 5, 10, 15 let?
  5. Pracuji tam, kde mě to baví a naplňuje?
  6. Dělám ve volném čase věci, které mě naplňují?
  7. Přemýšlím o tom, co chci a jak toho chci dosáhnout?
  8. Je v mém životě něco, co mě štve?
  9. Mohu to co mě štve změnit?

Pokud si alespoň nad polovinou otázek zamyslíte, možná si uvědomíte, že ne vše je tak růžové jak se mohlo zdát. Je pak tedy jen na vás, jakým způsobem to dokážete změnit tak, abyste se po nějakém čase dokázali odpovědět, že vás vaše odpovědí nepřekvapí, ale pouze ukonejší v tom, že vše co děláte, děláte tak jak chcete vy. Neobírejte o drahocený čas, kterého moc nemáme ani sebe, ani nikoho dalšího, protože tenhle čas vám už nikdo nikdy nevrátí.

Nedávno jsem na Instagramu sdílela příspěvek, kde se právě řešilo téma vztahy a spokojenost vs. zvyk či strach ze změny. Poslední dobou totiž slýchám až příliš výmluv typu. ,,On je ale jinak hodnej“ / ,,Bez něho/ní nejsem nic“ / ,,Miluju ho/jí“  ,,Já tu práci ale potřebuju, nějak to přežiju, hlavně ať mám peníze“ a dle mého takhle to být přece nemá.

Možná jsem naivní, ale představuju si, že každý může být šťastný, pokud najde to, co ho dělá šťastným. Pro jednoho může být největším štěstím velká rodina a hromada dětí. Někomu druhému jen tohle nestačí a chce být navíc i úspěšný ve své práci. Pokud si ale dopředu nenadefinujeme to jak bychom si přáli své životy prožít, může se stát, že při tom každodenním shonu zapomeneme kdo vlastně jsme a kam jsme to směřovali.

Z toho důvodu se alespoň na konci roku na chvilku zastavte a řekněte si zda tam kde jste, opravdu být chcete a pokud ne, změňte to.